Milé dámy, milí pánové!

Toto, co se vám právě dostává pod oči, předesílám, nesmíte brát vážně.
Totiž, aby bylo jasno, to jsme se zase jednou vydali na výpravu. Nebo spíš na… výlet. A co se nestalo, jak Čingy prohlásil, nikdo nepřišel.
Náhodou, já bych řekla spíš že účast byle nečekaně hojná. Sotva jsem dorazila na náměstí, uvítal mě Čingy, jehož jsem mimochodem svým příjezdem vyrušila od koupě čokolády, a oznámil mi, že führer nepřijde a Stopař taky ne. Za chvíli dorazil i Kulíšek, který se zeptal, kde je führer a superführer. V 10:00 to nebylo ale o nic lepší, takže jsme se vydali naproti Matějovi (který měl vyrazit v 9:59:20 z domova a být na námku ještě s pětivteřinovou rezervou). A hurá směr Bílá jeskyně.
Zpočátku nám to moc nešlo – stoupání bylo prudké, dechu málo, počasí velmi teplé… Znáte to. Rozhodli jsme se, že si odpočineme u každé turistické značky. Bohužel, musím podotknout, že někteří flákači to nedodržovali.
Jo, a abych nezapomněla, pro samé zaujetí cestou jsme se dokonce nestavili na houpačkách. Katastrofa.
Někdo pronesl něco o tom, že Stopař pronesl něco o tom, že se máme koukat co kvete. Což se nám stalo ovšem osudným… Jak by si kolemjdoucí turista jistě pomyslel, a hele, tady jde nějaký fotografický turistický kroužek! To jsou ale hodné děti, hrajou si a nezlobí.
Byla jsem totálně out, neměla jsem foťák.
Jaro ale opravdu přišlo, viděli jsme spoustu kytek. Orseje jarní, jaterníky podléšky, sasanky pryskyřníkovité, sasanky hajní, dymnivky duté, fialky vonné, plicníky lékařské, hluchavky nachové, smetanky lékařské, sedmikrásky chudobky, ty hezký modrý nahoře, a ještě jedny, na který bych asi potřebovala klíč, pak vlastně ještě čmeláky obecné, a veverky obecné (Čingy vám jistě ochotně poskytne na požádání foto).
Čmeláky byly všude. Čingy vám jistě s radostí pošle fotografii, s titulkem Jak Matěj honil. Čmeláky, aby bylo jasno. Protože má chytrý foťák, kterému se bohužel musí měnit objektiv, několik čmelák mu uletělo, a pak mu jich taky několik uletělo protože se jim asi zdálo že ostří moc dlouho, a další ztratil. Ale udělal jednu! Fotku se čmelákou.
Dosti bylo již odbočování od tématu, naším cílem byla jeskyně. Bílá. Měla být někde támhle. Tak jsme došli na altánek, zhodnotili jeho stav (Byl tam bordel. Jak jsme zjistili, někdo totiž nechal otevřené okno, i s mříží.), a ubírali se dále směrem tam. Zhruba jsme natipovali kde bychom asi tak měli odbočit, Kulíšek měl sice pořád kecy že je to na tom druhém kopci víc vlevo, i když předtím naprosto popřel že jsou to dva kopce, ale to byl holt jeho problém.
Došli jsme na jakousi takousi vyhlídku, ti co měli svačinu trochu posvačili (asi se jim to tam zdálo již dosti důstojné na svačení), a Matěj se vydal někam dóólů hledat jeskyni. Za chvíli telefonoval že nic nenašel. Šli jsme za ním, že to tam bude, a taky jo – jak Stopař na údajné fotografii zakroužkoval, tak se tam také zjevila – bájná Bílá jeskyně. Konečně byla učiněna přítrž našim dohadům na téma bělosti jeskyně, opravdu totiž byla bílá. Aby bílá bílou byla.
Po pořádném prozkoumání oné slavné díry a různých úsudcích o tom, zda by se tam dalo spát či zda ne, a jestli by tam foukalo a pršelo, jsme začali řešit problém mnohem závažnější – co teď. A tak jsme to pustili dolů.
Museli jsme se trochu přidržovat, protože to trochu klouzalo a padalo. Ale šlo to. Dole jsme se posbírali, poskládali, sešroubovali, slepili, a chvilku poseděli. Nicméně jelikož Matěj musel domů, co se dalo dělat, my, velcí výletníci, jsme byli nuceni zamířit domů. Kdo chce kam, pomožme mu tam.

Dobrou noc, děti :-)
zdraví Irča